Vánoce na úvěr?

oddělení 3603 - Retailové finanční služby a ochrana spotřebitele
oddělení 3603 - Retailové finanční služby a ochrana spotřebitele

Vydáno

Blíží se Vánoce a všichni chceme udělat radost nejen sobě, ale hlavně svým blízkým. Zároveň na nás ze všech stran útočí všudypřítomné reklamní vábení na ten zaručeně nejlepší vánoční dárek, který je navíc možné pořídit na úvěr. Co bychom měli zvažovat před „Vánocemi na úvěr“?

Bylo by laciné pouštět se do poučování o tom, že dluhy jsou zlo a nemají se „sekat“, tím méně na Vánoce. Že se snadno utrácí, ale hůře splácí, nebo že je potřeba nejdříve šetřit a poté utrácet. Realita je totiž taková, že již jen málokdo z nás se s úvěrem za svůj život nepotkal. Ať už šlo o studentský kontokorent, nákup vybavení domácnosti na splátky, kreditní kartu, auto na leasing, hotovostní půjčku či úvěr na bydlení. Spotřebitelský úvěr je nedílnou součástí tržní ekonomiky, ať už na to máme jakákoli názor.

Jak tedy na první pohled rozpoznat rozumný dluh? Takový, který zvládneme splácet, aniž bychom se dostali do situace, kdy k tomuto splácení začneme potřebovat vytvořit dluh další? Nebo ten, kterým vyřešíme (splatíme) dluh jiný, dražší? Často se uvádí, že smysluplným dluhem je ten, který nám umožní pořídit si vlastní bydlení či investovat do vzdělání. Podstatné však je, že jakýkoli úvěr musí odpovídat individuálním finančním možnostem každého z nás. Je nutné si uvědomit, že dnes utracené peníze je nutno splácet často i hodně dlouho poté, co nám věc pořízená na úvěr již přestala přinášet radost a užitek.

Pro případ, že se už pro spotřebitelský úvěr po zralé úvaze rozhodneme, si připomeňme některá nejdůležitější práva, která coby spotřebitelé máme.

Máme právo na to, abychom jednali pouze se seriózním poskytovatelem, který splňuje přísné požadavky na výkon činnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Takovými poskytovateli by měly být banky a nebankovní společnosti zapsané v registru České národní banky. Vše ostatní jsou osoby, které v úvěrech podnikají bez povolení, mimo dohled státu. Těm je potřeba se vyhnout.

Máme právo na to, aby nám byl poskytnut pouze takový úvěr, který budeme reálně schopni splácet. Toto takzvané posuzování úvěruschopnosti je povinností i odpovědností poskytovatele úvěru. V případě, že tak poskytovatel neučiní, či tak učiní nedůsledně, můžeme do 3 let od uzavření smlouvy u soudu namítnout neplatnost takové smlouvy. U neplatné smlouvy máme právo u vrácení dosud zaplacených úroků a doplacení zbylé jistiny v době přiměřené našim možnostem (pokud se s věřitelem na této době nedohodneme, rozhodne o tom soud).

Máme právo se rovněž transparentně dozvědět, kolik nás bude úvěr stát. Zde je potřeba dívat se hned na několik čísel. Zaprvé na ukazatel RPSN (roční procentní sazba nákladů), který nám dává informaci o tom, jak je úvěr drahý, tedy o kolik procent navíc zaplatíme každoročně na úrocích a poplatcích za úvěr. Dále bychom měli vědět, kolik nás úvěr bude stát celkem – tedy kolik přeplatíme nad rámec toho, co si zamýšlíme půjčit. Konečně je samozřejmě důležité, jak zatíží náš rozpočet sjednaná pravidelná (nejčastěji měsíční) splátka. Jakmile máme přehled o těchto nákladech úvěru, můžeme začít nabídky jednotlivých poskytovatelů mezi sebou srovnávat a vybírat z nich tu nejvýhodnější.

A v neposlední řadě jsou zde práva, která se váží k samotnému splácení úvěru. Prvním z nich je omezení výše pokut, které Vám může poskytovatel úvěru naúčtovat ve chvíli, kdy se z různého důvodu ocitneme v prodlení se splácením podle sjednaného splátkového kalendáře. Zaplatíme tedy nanejvýš 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení (ne tedy z celé dosud nesplacené jistiny) a v součtu ne více než polovinu sjednané výše úvěru, nejvýše však 200 tisíc Kč. Druhým je pak právo úvěr kdykoli předčasně splatit, přičemž poplatek za takové splacení nesmí převýšit 0,5 % či 1 % splácené jistiny (podle toho, jestli do předpokládaného splacení úvěru zbývá měně, nebo více, než jeden rok).

Zákon tedy na práva spotřebitelů pamatuje. Nemůže nás však nikdy zachránit před naší vlastní nezodpovědností. Nezodpovědností za utrácení za něco, co vlastně ani moc nepotřebujeme. Za podcenění toho, co pro nás a náš rodinný rozpočet bude splácení úvěru znamenat. Nezapomínejme prosím ani o Vánocích na to, že pokud nám dluhy přerostou přes hlavu, vystavujeme se riziku, že nám příště (kdy to možná budeme o to víc potřebovat) už nikdo nepůjčí a že si dost možná způsobíme spoustu problémů v rodině a bezesných nocí. Za to nestojí sebehezčí dárek na úvěr.