Kolektivní investování (tj. investování do fondů kolektivního investování) je alternativou k investování individuálnímu. Regulované investování finančních prostředků do fondů je ve vyspělých státech považováno za atraktivní z následujících důvodů:

• fondy řídí odborníci, kteří disponují nejen velkým množstvím informací, ale mají i odborné znalosti (což požaduje zákon),
• fondy nakupují velké množství různých investičních instrumentů, čímž efektivně rozkládají (diverzifikují) riziko,
• fondy dosahují oproti individuálním investorům nižších transakčních nákladů, protože obchodují s investičními instrumenty ve velkých objemech.

Zákonná úprava

Kolektivní investování u nás upravuje zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Dle něj investiční fondy členíme na

• fondy kolektivního investování a
• fondy kvalifikovaných investorů.

Fond kolektivního investování může mít právní formu buď akciové společnosti (účelem které je shromažďování peněz od veřejnosti prodejem akcií), nebo podílového fondu (peníze od veřejnosti získává prodáváním podílových listů). Fondy kolektivního investování se rozdělují na standardní fondy (podléhají harmonizované právní úpravě Evropské unie) a fondy speciální. Fondy kolektivního investování jsou povinny investorovi sdělit tzv. klíčové informace dle § 227 zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Jedná se o dokument, který obsahuje základní popis fondu, nezbytný pro pochopení povahy a rizik investice, která je investorům nabízena. Dokument musí být napsán srozumitelně. Nařízení vlády č. 242/2013 Sb. upravuje podrobně sdělení tzv. klíčových informací.

Fondy kvalifikovaných investorů nejsou určeny veřejnosti, jsou velmi rizikové a mají vysoké požadavky na minimální investice.

Klasifikace fondů a jejich investiční politika

Na vyspělých finančních trzích můžeme sledovat obrovské množství fondů, které se liší podle různých typů realizovaných investičních politik. Podle skladby portfolia rozdělujeme fondy na:

• fondy cenných papírů – jejichž majetek se skládá z různých druhů cenných papírů,
• nemovitostní fondy – předmětem jejichž investování jsou budovy, pozemky, hotely apod.,
• fondy fondů– jejichž majetek se skládá z účastí na jiných fondech.

Z hlediska předmětu investování můžeme rozlišovat:

• fondy peněžního trhu – investují finanční prostředky investorů do krátkodobých cenných papírů (státních pokladničních poukázek, depozitních certifikátů,a pod.),
• fondy kapitálového trhu se orientují na střednědobé a dlouhodobé instrumenty (byť i tyto krátkodobě drží instrumenty peněžního trhu):
  • fondy dluhopisů,
  • fondy akcií,
  • smíšené fondy.

Jednotlivé druhy fondů cenných papírů se liší zvolenou investiční politikou, resp. investiční strategií. Ta bývá většinou členěna na:

• konzervativní fond – hlavní sledovanou hodnotou tohoto typu fondu je eliminiace rizika, bezpečnost investice, jistota návratnosti - byť za cenu nižší výnosnosti; tyto fondy investují především do bonitních dluhových investičních nástrojů (např. státních dluhopisů, bondů velkých podniků apod.),
• dynamický (růstový) fond – primárním cílem je zabezpečit (při vědomí vyšší rizikovosti investice) investorům dostatečný kapitálový či běžný výnos; tyto typy fondů investují již převážně do akcií,
• vyvážený fond – představuje kompromis mezi fondem konzervativním a dynamickým.

Specifickým, účelově definovaným a regulovaným typem investičního fondu, jsou fondy penzijní.